Když český novinář a politik Ignát Hořica navštívil někdy před rokem 1895 Hlučín, poznamenal si – Obracím se trochu po náměstí, ne právě příliš pěkném, ani zvláště pozoruhodném, a vidím nového známého, který mne potěšil. Už jsem ho v tolika městech německé říše viděl, ale všude je stejný. V Německu mají totiž zvláštní poštovní gotiku. Kde se staví nová „kaiserliche Post“, všude se staví z holých cihel barvy račí, v určitých typech stylisace gotické. Kdo viděl dva „kaiserliche Post“, třetí pozná už zdaleka. (Pamatujte na Slezsko, 1895)
Budova hlučínské pošty a telegrafního úřadu přesně odpovídala uvedenému německému typu. I přestože nebyla tak honosná jako pošty ve větších městech, stala se výraznou ozdobou náměstí. Postavena byla v roce 1886 ve středu severní zástavby v místech, kde dříve stávala stará škola. Kuriozitou je, že jejím autorem nebyl žádný ze státních projektantů císařských pošt, ale tehdejší hlučínský starosta Stanislav Woytych (1850–1909), který navrhl v témže duchu pruské cihlové neogotiky i nedalekou budovu hasičské zbrojnice (1888–1889). „Račí“ (tj. červenou) barevností režného cihlového zdiva a plasticitou zubořezů tvarovek se výrazně odlišovala od okolní zástavby. Jednalo se vůbec o první světskou budovu režné neogotiky ve městě. Fasádě dominoval vysoký stupňovitý gotizující štít doplněný o obloučkový vlys a lomené oblouky trojice oken štítu. V kruhovém otvoru nahoře měly být umístěny hodiny. Štít vrcholil kovovou korouhvičkou, tu ale převyšovala konstrukce telegrafních antén na hřebenu sedlové střechy.
Očividně německý charakter budovy působil po druhé světové válce provokativně a ze strany vedení města se ozývaly hlasy požadující odstranění vizuálních symbolů německé minulosti, k nimž svým stylem patřila i tato stavba. Poté co byla pošta přestěhována do nové budovy na Školní ulici, byl původní objekt roku 1963 radikálně přestavěn. Zvýšením o patro, novým rytmem oken a nahozením bílé omítky zcela ztratil svůj původní charakter.
