Pozvolna rostoucí počet evangelíků v Hlučíně i jeho okolí motivoval ke stavbě vlastního kostela, neboť nejbližší evangelické svatostánky se nacházely v Ratiboři a Rozumicích. Zdejší evangelická komunita nebyla nikterak početná. Městský kronikář jich pro rok 1861 uvádí v Hlučíně 41 a zhruba dalších sto žilo roztroušeně ve vsích v okolí, nejvíce v Petřkovicích a Šilheřovicích. Řada evangelíků původem z německého vnitrozemí tam pracovala na Rothschildově velkostatku nebo na petřkovických šachtách, a to převážně na vedoucích či úřednických postech. Právě s ohledem na jejich postavení, vliv a finanční možnosti vznikla počátkem padesátých let 19. století iniciativa, která již v roce 1864 vyvrcholila slavnostním vysvěcením nového kostela v Hlučíně, postaveného během pouhých pěti měsíců v roce 1862. V čele zdejších aktivit stáli především zemský rada Eugen Friedrich von Selchow (1828–1897), krajský ranhojič a kurátor evangelické církve na Ratibořsku Ernst Wilhelm Werner (1797–1877) z Dlouhé Vsi a Wilhelm Moritz Wetekamp (1829–1898), hospodářský ředitel velkostatku barona Rothschilda v Šilheřovicích a Dolním Benešově. Finančně stavbu podpořil německý nadační spolek pro stavbu evangelických kostelů v diaspoře Gustav-Adolf-Stifftung. Původní zvon darovala evangelická obec z Dortmundu. Autorem projektu byl berlínský architekt Eduard Römer (1814–1895).
Kostel je centrálou postavenou v režném cihlovém zdivu na půdorysu řeckého kříže. Historizující charakter budově dodávají především stupňovitě zakončené štíty jednotlivých ramen a úzká vysoká zvonice sanktusníku nad křížením vrcholící štíhlým jehlancem. Prosvětlený interiér působí velmi příjemným a kompaktním dojmem jednotného prostoru. Namísto tradičního zaklenutí bylo využito progresivního a zároveň i levnějšího prvku průhledu do krovu s dekorativní trámovou konstrukcí na vyřezávaných konzolách a dominantním středovým svorníkem, na němž je zavěšen mosazný lustr.
S ohledem na klesající počet evangelických věřících byl již v roce 1965 zrušen hřbitov kolem kostela a v devadesátých letech se stavba stala majetkem města. V letech 1996–2000 prošel nevyužívaný kostel generální opravou a interiér byl upraven pro kulturní účely.
