Gotický chrám sv. Jana Křtitele byl postaven jižně od náměstí v blízkosti hradeb. Přesná doba výstavby kostela není známá, lze však předpokládat, že presbytář s lodí byl postaven během první poloviny 14. století. Polygonálně uzavřený presbytář má vysoká hrotitá okna a po vnějším obvodu opěrné pilíře. Zda bylo chrámové jednolodí původně zaklenuto čtyřmi poli křížové klenby, není jisté. V ose hlavního průčelí stála kamenná věž.
Prvně je kostel v pramenech zmiňován v roce 1378, kdy opavská knížata Václav a Přemek povolili bratrům Petrovi a Kunešovi z Varty, majitelům dvora v Hlučíně, aby darovali šest kop grošů na postavení nového bočního oltáře Božího Těla. Patrně v 15. století byla z jižní strany připojena kaple Tří králů (později sv. Andělů), zaklenutá dvěma poli křížové klenby, a v průběhu 16. století přibyly protější podkovovitá kaple sv. Anny (1508), za kaplí Tří králů pak nevelká polygonálně uzavřená kaple Archanděla Michaela a naproti ní kaple Marie Egyptské (obě 1522). Z 16. století pochází renesanční náhrobní desky majitelů hlučínského panství pánů ze Zvole (trojice cenných figurálních epitafů z třicátých let 16. století) a Bruntálských z Vrbna, umístěné původně na vnějším plášti kostela. Katastrofou bylo, když se roku 1597 sesula chrámová věž, která pobořila část lodi a strhla klenby. Krátce po obnově propukl v roce 1616 požár, který opět poničil kostel, takže došlo k opětovnému zřícení kleneb.
Současná podoba chrámu je poznamenaná výraznými barokizačními úpravami v 17. a 18. století. Nynější zaklenutí valenou klenbou s lunetami pochází z roku 1618. V šedesátých letech 17. století byl za pánů z Gašína nově vybaven interiér. Pořídili nový hlavní oltář s mohutným vyřezávaným retabulem pocházejícím z dílny ratibořského sochaře Salomona Steinhoffera (?–1665), oltář pro kapli sv. Anny, varhany či liturgické předměty. Velkou proměnou prošel exteriér i interiér chrámu kolem roku 1791, kdy byla nově vystavěná věž opatřena pozdně barokním, až klasicizujícím dekorem. Výtvarně sjednocen byl také interiér lodi, který rozčlenila dvojice kanelovaných pilastrů vysokého řádu nesoucích průběžnou profilovanou římsu.
V roce 1901 přistoupil farář Hugo Stanke (1861–1921) k částečné regotizaci interiéru. Ostatně již za jeho předchůdců byly pořízeny neogotické oltáře Panny Marie Růžencové (Jan Baltazar Janda, 1874), sv. Kříže (dle návrhu Jandy vytvořil Heinrich Pohlmann, 1875, dnes neznámý) a protějškové boční oltáře Panny Marie Královny nebes a Ukřižování (Mayersche königliche Hofkunstanstalt z Mnichova, osmdesátá či devadesátá léta 19. století). Dle Stankeho propozic vypracoval v roce 1901 Josef Seyfried (1865–1923) projekt regotizace kněžiště, realizovaný v následujícím roce. Klenba byla opatřena štukovými žebry, ke zdi přiloženy válcové přípory s vegetabilními hlavicemi a slepé arkády s hrotitými oblouky. Kněžiště bylo v následujícím roce vymalováno historizující výmalbou (Hans Martin z Mnichova, přemalována v roce 1954), byla pořízena nová vitrážová okna (Otto Lazar z Ratiboře) či oltářní menza s neogotickým tabernáklem (Wilhelm Drechsler z Opavy).
V následujících letech Stanke ještě uvažoval o dalších stavebních úpravách kostela, které by usnadnily provoz a odstranily nevhodná provizoria, avšak projekty Josefa Seyfrieda (1912), Maxe Giemsy (1914) či Hannse Schlichta (1916) již realizovány nebyly. Dílčí rekonstrukce interiéru a exteriéru chrámu v dalších letech už výrazněji neovlivnily jeho původní podobu.
