PRESBYTÁŘ
Nejstarší částí kostela je gotický presbytář s vysokými okny. Datuje se do první poloviny 14. století, ale jeho dnešní podoba je až výsledkem regotizace. Projekt Josefa Seyfrieda (1865–1923) z roku 1901, spojený i s radikálním nahrazením původního klenutí kněžiště novou neogotickou klenbou, byl realizován v následujícím roce. Architekt opatřil klenbu štukovými žebry, ke zdi přiložil válcové přípory s vegetabilními hlavicemi a slepé arkády s hrotitými oblouky. Úpravy kněžiště dovršila historizující ornamentální výmalba z roku 1903 od Hanse Martina (1853–1919) z Mnichova (přemalována v roce 1954, zcela zalíčena roku 1976).
Hlavní oltář sv. Jana Křtitele (1)
Salomon Steinhoffer (dílna) – dřevo – 60. léta 17. století
Umělecky nejhodnotnější památkou interiéru je raně barokní hlavní oltář. Nechali ho pořídit hrabata Gašinští z Gašina, majitelé hlučínského panství v rozmezí let 1629-1727. Šlo o příslušníky tradiční katolické šlechta a věrné stoupence Habsburků. Jan Jiří Gašín (+1657) se v toce 1640 podruhé oženil Annou Marií z Oppersdofu (1623-1663), od níž vede přímá vazba k autorovi oltáře, slezskému sochaři Salomonu Steinhofferovi (?-1665), který ve službách Oppersdorfů pracoval dlouhodobě.
Jedná se o vzorný příklad katolického oltáře počínajícího baroka. Skládá se z mohutného retabula s pyramidální kompozicí členěnou sloupy do několika etáží, opatřený nikami pro sochy a ústřední obraz. Charakteristickým dobovým znakem je tzv. chrupavčitý ornament zdobící okraje a vrcholy oltářní architektury. Svůj název získal díky podobnosti s tvary chrupavek a boltců lidského těla.
Oltářní obraz Křtu Kristova odkazuje k zasvěcení chrámu sv. Janu Křtiteli. Původní plátno bylo kolem roku 1880 nahrazeno novým obrazem od Jana Bochenka (1831–1909). Architekturu retáblu zdobí velké množství světeckých figur. Po stranách oltářního obrazu to jsou figury zemského patrona sv. Václava a sv. Vavřince, tehdy uctívaného jako patrona města Hlučína sužovaného četnými požáry. Výše je v centru socha sv. Jiří se zabitým drakem (společně s Křtitelem patron Jana Jiřího Gašina), po stranách sv. Josef s Ježíškem a sv. Anna s Pannou Marií coby mladou dívkou (patronka Anny Marie z Oppersdorfu). V oltářním nástavci se nachází další odkaz k zasvěcení kostela, uťatá hlava sv. Jana Křtitele v míse se svatozáří. Po stranách jsou sochy svatých panen, sv. Barbory s věží a Markéty s mečem. Zcela nahoře na rozeklaném frontonu vévodí Madona s Ježíškem, oděná do modrého pláště posetým zlatými hvězdami. Stojí na srpku měsíce, symbolu čistoty, a je opatřena vladařskými atributy, tedy korunou a žezlem. Jablko drží Ježíšek, který pravicí žehná.
Oltář má mramorovou novogotickou menzu pořízenou v roce 1905, dílo opavského kameníka Wilhelma Drechslera (1865-1919), který vytvořil rovněž novogotický svatostánek. Ten se ovšem k oltáři stylově nehodil, a proto byl v roce 1922 věnován do kostela v Přívoze. Jeho místo zaujal původní pozdně barokní tabernákl s figurami adorujících andělů z konce 18. století (údajně 1790).
Dodejme, že Gašinové se Steinhofferovou dílnou následně hojně spolupracovali. V tomto angažmá sochař vytvořil své nejvýznamnější dílo, a to hlavní oltář a chórové lavice pro mariánský kostel v Ratiboři (1653-1660) či oltář a krucifix pro dominikánský kostel sv. Jakuba, kde měli Gašínové svou kapli. V tamní rodové hrobce také spočinula těla Jana Jiřího i Anny Marie.
Pohled do kněžiště, dobová fotografie, 30. léta 20. století.
Vitráže (2)
Emmanuel Lazar – malované sklo – 1902–1904
Současně s úpravami kněžiště byla pořízena nová vitrážová okna, a to z umělecké dílny Emmanuela Lazara z Ratiboře. Hlučínský lékárník Cesar Heisler věnoval levou figurální vitráž s motivem Svaté rodiny. Na opačné straně je okno s Pannou Marií a její rodiče, sv. Jáchyma a Annu. Na okna s tzv. kobercovým ornamentálním vzorem přispěli farníci ze vsí přináležejících k farnosti (Bobrovníky, Rovniny, Vřesina, Darkovičky)
