CHRÁMOVÁ LOĎ

Boční oltáře

Boční oltáře Panny Marie (1) a sv. Kříže (2)

Mayer'sche Hofkunstanstalt München – dřevo – konec 19. století

Pravděpodobně na přelomu 80. a 90. let byly v Mayerově uměleckém ústavu v Mnichově (Mayer'sche Hofkunstanstalt München), specializujícím se na výrobu chrámového mobiliáře, objednána dvojice novogotických oltářů umístěných po stranách vítězného oblouku. Do architektury doplněné o množství vyřezávaných gotických motivů jako fiál, krabů či kružeb byla vsazena trojice soch. Na mariánském oltáři Pannu Marii ochranitelku doprovází postavy sv. Aloise Gonzagy a sv. Josefa. Na protějším oltáři sv. Kříže je umístěna Kalvárie, tedy ukřižovaný Kristus s bolestnou Pannou Marií a sv. Janem po stranách.

V Mayerově uměleckém ústavu byly pořízeny rovněž sochy pro oltář sv. Anny nebo dvojice figur stojících u bočních oltářů, a to sv. Antonína Paduánského a Františka z Assisi zakoupené v roce 1924.

Boční oltáře sv. Jana Nepomuckého (3) a sv. Josefa (4)

Jan Bochenek – olej na plátně – kolem roku 1880

Farář Jáchym Richtarský (1830–1887; v úřadu od roku 1872) byl přítelem a mecenášem zdejších rodáků sochaře Jana Jandy (1827–1895) a malíře Jana Bochenka (1831–1909). Kolem roku 1880 u malíře objednal soubor obrazů pro kostel sv. Markéty (všechny shořely během požáru kostela v dubnu 1945) i farní kostel sv. Jana Křtitele. Na hlavním i bočních oltářích nahradily původní, již poničená plátna. Boční oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa mají rokokové rámy zřejmě z 80. let 18. století. Při obnově do nich byla vsazena nová Bochenkova plátna pojatá v pozdně nazarénském duchu.

Náhrobníky při jižní straně chrámové lodi

Dvojice náhrobních desek zazděných po stranách vstupu do kaple Archanděla Michaela jsou ze souboru dochovaných renesančních náhrobníků v kostele nejstarší. Obě mají stejnou formu pískovcové obdélné desky nesoucí uprostřed rodový erb. Po obvodu se pak odvíjí staročeský nápis tesaný v lineární gotické minuskule. Shodné řešení obou desek napovídá, že byly provedeny současně jedinou dílnou, a to na objednávku Bernarda ze Zvole, který chtěl uctít památku své druhé manželky Markéty († 1522) a své sestry Kateřiny († 1533). Právě její smrt byla impulzem k pořízení obou náhrobníků.

Náhrobní kámen Kateřiny Fulštejnské ze Zvole

pískovec – 30. léta 16. století

Kateřina († 1533) byla sestrou Bernarda ze Zvole a manželkou Jiřího Supa z Fulštejna († 1496), vlastníka stejnojmenného hradu na Osoblažsku. Jako vdova však často pobývala u svého bratra v Hlučíně, kde také zemřela. Její náhrobník zdobí erb pánů ze Zvole, který tvoří zlatý štít rozdělený napříč černým pruhem se zlatou lilií. Nad pruhem pak byla další černá lilie ve zlatém poli. Přilbu zdobí dva srpy se zlatými držadly postavené ostřím vzhůru. Nápis zní:
Léta Božího tisícího pětistého třicátého třetího v pondělí po Božím narozeníumřela urozená paní Kateřina Fulštejnská ze Zvole a tuto leží – proste za ni Pána Boha.

Náhrobní kámen Markéty Zvolské ze Starohlivic

pískovec – 30. léta 16. století

Markéta († 1522) pocházela z rodu Návojů ze Starohlivic a stala se druhou manželkou majitele hlučínského panství Bernarda ze Zvole. Návojové měli v erbu pazour ptačí čili pařát, který se objevuje i jako klenot na vrcholu přilby s přikryvadly. Okolo se vine nápis znění:
Léta Božího tisícího pětistého dvacátého druho v pátek po Božím vstoupení
umřela urozená paní Markéta Zvolská: Starho Hlivic a tuto leží – proste za ni Pána Boha.

Varhany

Kánský-Brachtl – 2006

Na přelomu 50. a 60. let 17. století byl kostel díky velkorysým finančním darům hraběte Jana Jiřího Gašina († 1657) vybaven nejen novými oltáři, ale také barokními varhanami. Jejich skříň byla ozdobena množstvím řezeb rozvilin a akantových motivů doplněných o pásky svíjející se v množství spirál. Plastickou výzdobu doplňovaly ještě ovocné girlandy a dvojice erbů obou donátorů, a to hraběte Jana Jiřího Gašina a jeho manželky Anny Marie z Oppersdorfu (1623–1663). Tyto vzácné raně barokní varhany se nedochovaly. Jejich píšťaly byly zrekvírovány spolu se zvony v době první světové války. Během poválečné obnovy chrámu byly objednány nové varhany u německého varhanáře Paula Berschdorfa (1859–1933) z Nysy, které byly vysvěceny v roce 1922. Berschdorf vytvořil zcela novou varhanní skříň, která byla dozdobena ornamentálními řezbami ze starých varhan. Kompozice skříně, ani její výtvarné pojetí však nebylo příliš zdařilé. Také špatný technický stav nástroje volal na konci tisíciletí po opravě, ale farnost a město se rozhodly pro zcela nový nástroj, který byl sestrojen tak, aby co nejvěrněji odpovídal zvuku a ladění barokních varhan (Kánský-Brachtl, 2006). Vzorem pro jejich výtvarné pojetí byla skříň z kostela Proměnění Páně v Pezinku z roku 1662, tedy přibližně z doby, kdy bylo pořízeno původní vybavení kostela v Hlučíně.

Pod parapetem kruchty na konzolách stojí figury sv. Hedviky Slezské (8) a sv. Alžběty Durynské (9). Stejně jako ostatní sochařská výzdoba kostela z koce 19. století pochází z Mayerova uměleckého ústavu v Mnichově (Mayer'sche Hofkunstanstalt München) a původně stály na oltáři sv. Anny v boční kapli.

Pohled ke kůru, dobová fotografi e, 30. léta 20. století