Hlučínský kulturní dům byl postaven mezi léty 1958–1961 dle projektu ostravského architekta Evžena Tošenovského (1924–2002) na tehdy nově vznikajícím městském okruhu. Jedná se o architektonicky krotkou tradicionalistickou stavbu symetrické gradované kompozice, jejíž pětiosé vstupní průčelí lemují dva úzké pískovcové reliéfy o výšce 8 m. Jejich autorem byl tehdy pražský sochař, avšak rodák z moravského Sviadnova, Otakar Petroš (nar. 1924), absolvent Akademie výtvarných umění v Praze. Dobově zcela tradiční ikonografie oslavuje těžký průmysl, resp. hutnictví (kovář, ozubená kola a kamenné uhlí) a zemědělství (selská dívka, slunce a klasy), v horních částech reliéfů nechybí poukazy ke kultuře a umění (divadelní masky, malířská paleta, housle a kniha). Vazba k Hlučínu je zdůrazněna přítomností městského znaku. Ve spodních částech jsou osazeny nápisové desky citující verše básníka regionu Viléma Závady (1905–1982), rodáka z Hrabové.
